Deník

07.02.2010

Několik malých party, rande ve velkém stylu ve čvrtek. Ráno mě bolela hlava, jako kdyby mě večer před tím zmlátil nějaký boxer. Moc si toho nepamatuju, snad jen že byla fakt pěkná, ale mrcha… Příprava na moje narozeniny, které se ale moc nepovedly. Ani o nich nebudu psát. Snad jen to, že jsem se rozhodl přestat pít. A zatím to jde. Alespoň co se tvrdého týká… Dneska teda nějaký to pivko, ale zítra to bude ještě lepší. O trochu…nemůžu spát. Je půl třetí ráno, já si pouštím stará CD a myslím na Ní. Strašně se mi po ní stýská. Čím jsem střízlivější, tím je to horší. Vlastně už vím, proč jsem začal tak pít… Je to od chvíle, kdy jsem začal cítit, že Jí ztrácím. A místo toho, abych jí dokázal, jak Jí miluju, začal jsem jak slaboch chlastat… I když tomu předcházelo víc průšvihů vlastně. Zítra mám spoustu práce, musím jít spát a snažit se usnout. Tak moc bych Jí chtěl mít u sebe a koukat se jak spokojeně spí…

01.02.2010

Včerejšek se opět povedl. Šel jsem s Leem na jedno pivko. Zmínil jsem se o Danovi a - my o vlku a vlk za dveřmi. Dorazil asi za hodinku. Chvilku jsme něco řešili přes sestru, ale nešlo se jí dovolat. Nakonec odjel k Darekovi. Nebylo toho moc, ale bylo to dooobrý… pak k nám domu, kolem jedný v noci opět na nákup…. a kdo řídil? Já! Po asi šesti sedmi vodkách a pár pivech…celkem příjemné autíčko ten Touareg… Pak home párty se ségrou, nakonec film. Nějakej horor, ale fakt trapnej. Spíš pro děti. Pak už si pamatuju jen jak Dan vstaval – nějak kolem osmý a já chvilku po něm - do práce!!! Jen tak mimochodem – v práci si myslí, že jsme buzny… mě to ale nevadí…za ta léta jsem si zvykl… A kdyby byl buchta, tak do něj jdu… Takhle jsem se naposledy bavil s Ní…

V práci porod. Od rána jsem seděl na netu a hledal mailový adresy na všechny firmy a kancly co jsou okolo… Úplně zbytečně. Odpoledne jsem zjistil, že náše restaurace je prodaná a majitel nám nechce zaplatit. Na štěstí jsem to tak nějak tušil a proto jsme od rána měli nachystané směnky na naše výplaty. Majitel se ošíval a trvalo mu asi pět hodin než nám je podepsal. Hustý. Minulý týden za ním byli vymahači, kteří zbili mě a dneska jsme je skoro volali my… Lhal jako když tiskne, do očí a při tom věděl, že vím že lže… Třásl jsem se jako osika a myslel, že ho zbiju přede všema i když násilí nesnáším… Ale co s takovým člověkem? Snažil se s námi mluvit s každým zvlášť – prý mu máme říkat ministr zahraničí, protože pozná člověka na první pohled a má vyjednávací talent. Chudák chlap… tohle si o sobě myslet v pětačtyřiceti… Takovej trouba… ale svině neskutečná, on si fakt myslel, že mu to sežerem… No nakonec nám ty směnky podepsal – kromě té Danovi, před tou utekl i když před námi všemi slíbil že mu zaplatí. Ztratil se jak Anička a nikdo o něm nic neví. Vůbec bych se nedivil, kdyby si hodil mašli někde cestou domů… a už by mi ho nebylo ani líto. Jen těch peněz, co nám všem dluží… Na druhou stranu, když si představím, co všechno ho ještě čeká… Twoe, nechtěl bych být v jeho kůži. Tipuju to, že před ním je tak rok. Pak infarkt nebo mrtvice. Megatrouba, který si o sobě myslí, že je chytřejší než všichni ostatní. Nejhorší kombinace, která může být. Mimochodem se jmenuje Roman Petřina, RČ: 701222/2074. Jen varování pro všechny, od kterých by si zkoušel půjčit peníze nebo s nimi podnikat. Je to podvodník a lhář, kterého Vám je v první chvíli líto…jak žmoulá tu propocenou čepici, pod kterou schovává mastnou plešku a hromadu dluhů…

30.01.2010

Dneska klasika. Vstal jsem asi v půl jedenáctý. Zase se mi o Ní zdálo. Už nevím co to bylo přesně, ale bylo to fajn, protože se mi chce brečet. Vezmu kuřecí stehna, chilli a hermelín co jsem si vzal včera v práci abych měl dneska co jíst a půjdu vařit k Leemu. K tomu dáme nějakej film a pak u něj usnu na gauči. Má tak dobrej gauč, že se na něm spí snad ještě líp než ve vlastní posteli… No uvidíme jak to dneska dopadne… Ten kamarád, kterýho jsem včera tak potřeboval se na mě totálně vysral a ani mi neodepsal… asi jsem nepoučitelnej.

29.01.2010

Dneska hrůza. Slíbil jsem Jí 25000 a dal jsem Jí 200 Kč…jak ten největší trouba…a to píšu tak hezky a něžně, protože píšu o sobě, jinak bych volil drsnější výraz.

A pak jsem brečel…takhle jí zpátky opravdu nedostanu!!! A nemá cenu řešit čí je to vina. Slušelo Jí to tak moc, že jsem se na ní ani nemohl dívat. Nikdo si nedovede představit, jak moc jsem Jí chtěl obejmout a políbit… a říct Jí, jak strašně se mi po Ní stýská… a že bez Ní nemůžu žít…

Jen tak nějak zbytečně a hloupě přežívat, než jí vrátím, co jí dlužím, aby na mě nevzpomínala ve zlém…A pak to tady zabalím… Nechci žít bez Ní… nepochopí to nikdo, kdo Jí nepoznal… To už není život. Je Úžasná…přesně taková, o kterých se píšou verše, točí filmy a kvůli kterým jsou války – jako ta s tou Helenou…

Píše mi ta ze středy – prej : Dosáhl jsi svého a už Tě nezajímám…Nechápu…Votřes…ať se jde vycpat…Ryba jedna…

Teď jsem už dávno doma… A opět myslím na Ní…dal bych všechno abych jí mohl obejmout a cítit ,zase, alespoň na chvilku Tu Vůni… její mléčnou kůži, objetí a lásku…jenže toho teď zrovna moc nemám… L

M… Miluju Tě a budu Tě vždycky milovat… Žádná už pro mě nebude jako Ty…promiň mi to všechno… Prosííím…

Ničemu nechci věřit víc, než tomu, že na mě myslí… a čeká…Ona…

Pozděěě… já vím… Ale milovat, znamená něco, co už znám…díky Ní… Děkuju Ti…

29.01.2010

V práci úplně na hovno… zase jsem sprostej… Majitel dluží kam se podívá a je jak malý dítě. Včera ho málem zabili, ale jemu úplně chybí pud sebezáchovy. Takže ho musím nutit vyřizovat půjčky a prodávat vybavení, který nepotřebujeme. Prostě se prodá konvektomat – holt nebude roastbeaf a buchtičky se shodo…ale bude žít a snad zbyde i na mojí výpolatu, kterou chci dát Jí.

Pořád Jí strašně miluju, myslím na Ní a skoro každý den se mi o Ní zdá. Žádná není taková…

Dnes jsem si prohlížel naše fotky z dovolených a málem jsem zkratoval comp. Musel jsem ho dát vysušit na topení – v práci, protože doma netopím…

Večer jsme se s Danem pěěěěkně vyjeli.Bylo to od Dareka…ale žádná hitparáda. Pak dorazil Lee a ségra, která byla úplně nejmoc…prostě na sračku… Ta cesta s ní od nás byla šílená. Šli jsme do baru Čekárna. Málem jsem se rozbrečel, když jsem zjistil co udělali z restaurace U Hloupého Honzy v Příčné ulici…jak by řekl Melánie – Votřes… Samá špína, a tím nemyslím jen ten bar, ale hlavně osazenstvo… pak to teprve byla sranda – jeli jsme do tajného baru. Prostě hospoda kde byli zvednuté židle a když se sešlo – asi po vyřknutí hesla – o dvě patra níž,po točitých schodech , byli jsme tam…Top secret bar… Krásná slečna – tuším že Klára nás přivítala polibkem a nějakým panákem…dali jsme si se sestrou drink a šli domů. Raději to nebudu komentovat. Byla nejmoooc… Cestou jsem si koupil kuřecí stehna, ze kterých jsem si doma uvařil strašnej hnus. Cítil jsem z toho akorát spálený olej…ale asi mi to chutnalo... moc toho nezbylo…

28.01. 2010

Takže jeden z těch bývalých skinheadů co tady pracovali na nás poslal hygienu. Naštěstí ty dvě princezny, co mají to nejlepší už dávno za sebou, byly docela OK. Pokuta tisíc Kč a spousta úkolů, který nikdo nesplní… To bude pěkná pokutka příště. Majitel ani neví, že musí mít živnostenský list na pohostinskou činnost…pecka J Domu jsem si přitáhl buchtu co jsem jí sbalil v práci. Nebyla to žádná super bombice…ale jak tvrdí sestra, asi jsem si chtěl jen zvednout sebevědomí. Zamilovala se do mě úplně beznadějně a nevím proč. I když je pravda, že jsem byl vtipnej, ukecanej…a prostě sexy – tak jako vždycky. Samozřejmě. Možná tomu napomohli i mé ztracené brýle. Bez nich jsem fakt fešák…Ale bylo to hrozný. Nebyla nejkrásnější, ale byla štír jako Ona a já si myslel že toho s Ní bude mít společného víc. Ale ani náhodou…prkno v ponožkách – černejch…fuj… a ještě mi řekla: ty si to nějak užíváš! A to jsem myslel na simpsonovi a akorát se snažil bejt milej…twoe…fakt asi nejhorší sexuální zážitek… To jsou ale všechny od té doby… Protože když to srovnám s Ní, můžou si všechny tak akorát políbit prdel. A to jsem nerad sprostej… Prostě Ona je Nej…

27.01.2010

Pecka den…vypadalo to jako jakýkoliv normální…až asi do půl osmý večer.Pak k nám do podniku najelo několik plešatých hlav zabít majitele protože jim dluží. A já byl holt ve špané době na špatném místě. Naběhli na mě s tím že jsem provozní ,a že jim do půl hodiny musím sehnat co jim majitel dluží, jinak mě zabijou…takhle jsem se v životě nebál. Nejsem hrdina, ale myslím že nejsem ani srab – už jsem toho v životě zažil docela dost.

Musím ale přiznat, že jsem se neposral, ale na záchod jsem se těšil.Bylo to už na spadnutí… Prej : Pojď se mnou na ferovku ven!!! A já mu řikám: Na Férovku??? Vážíš o třicet víc než já – a to nejsem žádnej drobeček – a deset let děláš bojový sporty, to je podle tebe férovka??? Vůbec nechápal co mu říkám,,, Tupoun jeden… Zkuste se ale hádat s frajerem kterýho rajcuje krev a má IQ pokojové teploty… Nic hezkýho… Takže jsem majitele donutil zavolat benga. Ty přijeli , zavolali posili protože se báli a po pár minutách strategického vyjednávání odjeli pryč, protože se nic nestalo…je to prej stejný jako kdyby psali výhružný smsky. Ale ten rozdíl…stojí před tebou tři krabice na které se svými 183 centimetry koukám jak na Eiffelovku, počmáraný jak omalovánky v mateřský školce, akorát že s motivy hitler jugend, samý hákový kříže, trička Národní odpor a z půl metru mi do očí říkají že mě zabijou…a tak se ptám proč je neseberou? Nic neprovedli. Je to hloupý, ale cinkněte až Vám něco udělaj… OK, nastavím si na zítřek na desátou: odeslat sms na 158, jsem mrtvý.Je to OK? Už to můžete začít řešit… Pomáhat a chránit…

19.01.2010

Zase jeden šílenej den.

Ráno vstávat v osm, vyndat prádlo z pračky – proboha kde se ty hadry berou? A to už se omezuju a kupuju všechno jen ve tmavých barvách abych mohl vše prát naráz a nemusel nic třídit… Pak vyvenčit psa, do práce.Kolem třetí pro psa – zase ho vyvenčit, zpátky do práce, v 11 domů a zase venčit.Pak rychle zalehnout a spát… To je život J, Bez Ní…

20. – 22.01.2010

Tak z těchhle tří dnů si toho zase tak moc nepamatuju…Leclan party…S jedním z majitelů restaurace pro kterou teď dělám – a musím přiznat, že nejsem moc nadšený, protože takovýhle amatérismus je i na mě moc – jsme projeli dva dny bez vteřiny spánku. Ze čtvrtka na pátek jsem byl rád, že jsem se doma stihl vysprchovat a převléct do čistého. Zážitky žádné…jen jsem pravděpodobně cestou z LeClanu ztratil brýle, což se mi vzhledem k mé současné finanční situaci zase tak moc nehodí…no ale život jde dál a já dokud dýchám doufám…Chybí mi Ona, řekl bych čím dál tím víc…Pravidelně se mi o Ní zdá a pořád jí srovnávám…Ať to bylo jakékoliv, miloval jsem Jí. Miluju Jí. Strašně moc…a hlavně potřebuju někoho kvůli komu bych žil…někoho na koho bych se těšil…je to začarovaný kruh, protože nikoho jiného nechci..proto tady tohle píšu…abych se dobral toho kdo jsem , a proč jsem takový jaký jsem a proč to vlastně všechno dopadlo tak jak to dopadlo… V neděli jsem měl mít rande s Terezkou ale nakonec ho zrušila že je unavená…myslím že to s ní nemá cenu…a hlavně…pořád miluju Jí…

31.12.2010

Připraveno všechno na obrovskou domácí párty. Hromady salátu, chlebíčků, nějaký steaky. Přijde Ivan, ségra, Terezka, Marta , táta s novou přítelkyní, Lee a budu tady já…vše začalo kolem čtvrtý. Řekli jsme si žádné drogy, ale něco stejně proběhlo. Myslím že to bylo MDMA nebo něco na ten způsob. Ale žádná hitparáda, i když je pravda že na chvilku nás to nakoplo a stihli jsme i něco uklidit…

Tempo obrovský, padlo pár lahví vodky, myslím že tak litr na hlavu, nějaký vína a o půlnoci tři láhve sektu. To už začínám mít mlhu…o půlnoci jsme odpálili doutníky – Habana. Byli výborný, akorát bych řekl, že ne úplně nejlépe skladovaný. A k tomu Grants – nějaká starší a výborná. Tu jsme si po ohňostroji vzali s Terezkou do postele. U nohou nám ležel Rosťa s Leem, zatím co my jsme se mazlili a měli něco jako první sex v patnácti… Který Terka ukončila slovy: Proč to děláme když ani jeden nechceme? Nevím z čeho tak usoudila – mě to bavilo… a hlavně byla celý večer skvělá a já poprvé na chvilku zapomněl na Ní. Ráno mi Ona přivezla pejska ještě s kámoškou, tak jsem jim dolů vzal dvě skleničky sektu a dvě růže…byli nadšený. Alespoň myslím…tvářily se tak, ale všichni víme, že to vlastně nic neznamená… miluu Jí…